Uplynulou sezónu 2021/22, ve které se jejich svěřenkyně umístily druhé v tabulce 2. ligy žen, zhodnotili trenéři Vladimír Václavík a Milan Cvrkal.

Považujete sezónu za úspěšnou? Pozorovali jste nějaké zlepšení, nebo naopak zhoršení v jejím průběhu?

VV: Sezóna každopádně úspěšná. Zejména první polovina soutěže ukázala, že pečlivé plánování soustředění přineslo ovoce, hráčky využívaly dovednosti nabyté v Sedlčanech a hra týmu se zatraktivnila. Ke konci soutěže se, pravděpodobně, projevil nedostatek tréninků v rozumnou dobu, což s sebou nese nepravidelnou účast některých hráček, souhra chvílemi vázla a získávání bodů bylo náročnější.

MC: Sezóna určitě byla úspěšná, bez debaty. Až do konce jsme reálně hráli o první místo, což se podle mě spíš nečekalo v konkurenci Jičína a Děčína, nakonec jsme byli druzí o bod, který se dal získat i ztratit v různých momentech sezóny. Lepší byla herně každopádně asi první půlka sezóny, ve druhé už to z různých důvodů občas mohlo být lepší. První půlku jsme se asi vezli na vlně, nejspíš dost pomohlo dobré soustředění, úspěšný start do sezóny a na zmíněné vlně jsme se vezli až do Vánoc. Na nějaké analýzy moc nejsme a ještě na ně ani nebyl čas, ale mezi negativní vlivy v druhé části sezóny bych zařadil nejspíš dlouhou zápasovou pauzu, výpadek několika hráček v několika zápasech kvůli (ne)očkování, neúčast důležitých hráček na tréninku kvůli škole, nemocem nebo pozdním časům tréninku, a díky tomu trochu začaly vypadávat návyky získané na soustředění a na začátku sezóny. Možná jsme občas i trochu přehnali pohodu na zápasech a podcenili soustředění se na zápas, to jde asi trochu i za trenéry samozřejmě. Ale to všechno je pro nás nové, vítěznou mentalitu musíme pořádně nasát a přes všechny výhrady tato sezóna prostě byla úspěšná.

Jak byste zhodnotili přístup a výkon hráček? Co se vám jako trenérům líbilo a co naopak chcete do příští sezóny změnit? VV: Přístup hráček byl, v drtivé většině, skvělý. Jakmile jsme si na tréninku řekli co a hlavně proč budeme dělat, holky se snažily pracovat tak, aby jednotlivá cvičení splnila svůj účel. Ne vždy se to dařilo, bohužel to je daň za malý počet tréninkových jednotek, kdy řadu dovedností není možné zautomatizovat, což se projeví na předváděném výkonu. Občas jsme slyšely na tréninku náznaky nespokojenosti, když se schylovalo ke cvičením, která nepatří k nejoblíbenějším. To musíme odstranit, protože nic neděláme samoúčelně a hráčky i z těch nepopulárních cvičení při zápasech těží.

MC: O detailech se určitě ještě budeme společně bavit… Týmový duch byl a je asi největší plus. Všechny holky podávaly výkony odpovídající jejich možnostem nebo i lepší. Jmenovat nebudu, ale v několika případech bych řekl, že je prostě vidět neúčast na tréninku nebo delší výpadky, ale s tím se opět už poněkolikáté asi pokusíme něco udělat změnou času tréninku, ale otázkou zůstává jestli konečně budeme úspěšnější. Já osobně mám v plánu jednu věc určitě zachovat – dobrý plán celého soustředění a tréninků, a jednu věc zkusit zavést jako novou – individuální úkol pro každou hráčku, na kterém se bude celou sezónu pracovat.

Na který tým bylo podle vás nejtěžší se připravit?

VV: To si netroufám hodnotit, každý tým předvádí jiný způsob hry. A nevím, jestli je náročnější připravit tým na hru nějaké “rozdílové hvězdy”, nebo na papírově slabšího soupeře, kdy reálně hrozí podcenění a hra “na půl plynu”.

MC: Letos to bylo těžké na všechny. U Děčína s Jičínem se to čekalo, ale Lovosice v závěru také překvapily posílením a Náchod překvapil již v prvním zápase. Celkově nám moc nešlo měnit game plan v průběhu zápasu, když se nám něco nevydařilo na začátku, nebo soupeř začal jinak, než se očekávalo, tak se na to těžko reagovalo. Nicméně největší kvalitu asi stejně nakonec projevil Děčín, který v plné síle nenabízel moc šancí a na jeho poražení je potřeba, aby se dobře začalo a dařilo se celý zápas.

Je něco, co vám z letošní sezóny výrazně utkvělo v paměti, na co budete vzpomínat?

VV: Budu na sezónu vzpomínat jako na tu, ve které se bodově prosadily všechny hráčky, což je v ženském hokeji rarita, které je třeba si vážit. Žádný jiný trenér si v průběhu sezóny nemohl dovolit to co my, to znamená nasazovat i na přesilovky libovolné útoky, protože všechny naše útoky dávají góly. Navíc se celá sezóna nesla ve veselém a přátelském duchu, a to je třeba ocenit snad i víc než získané body.

MC: Já osobně spíš na tréninky, kdy za největší novinku považuji aktivní zájem některých hráček a dotazy jak zvládnout tu či onu činnost a situaci. V zápasech asi samozřejmě na to, že se převážně vyhrávalo, to vždycky potěší. A taky na to, že skoro ve všech zápasech si zahrály aspoň na chvíli všechny hráčky. To by sice šlo změnit ve prospěch ještě lepších výsledků, ale pak už by to zase asi nebyl tak pohodový tým, který táhne za jeden provaz.

Máte mezi trenéry nějaký předzápasový rituál pro štěstí, nebo z pověrčivosti?

MC: Jasně, skoro vždycky si dáme kafe a u toho napíšeme na papír sestavu, ke které má Jiřina (Jiří Fojt – pozn. red.) připomínky, které mu ostatní vyvrátí (smích).

VV: Ano, bez předzápasové kávy na zimáku se nedá vyhrát. Na to jsme taky dojeli v posledním zápase v Děčíně, kde byla zavřená restaurace a my to, i z důvodu pozdního příjezdu, nestihli. Za celý trenérský tým se tímto všem hráčkám omlouvám, bez tohoto našeho rituálu jste byly bez šance…

Postup do první ligy letos nevyšel, jak vidíte šance v nadcházející sezóně?

VV: Každá sezóna je v ženském hokeji jiná. Jestliže se podaří udržet současný kádr, troufáme si o postup opět zabojovat.

MC: Šance budou stejné jako letos, takže to bude těžké. Možná přibude ještě

další soupeř navíc a na postup je potřeba vyhrát vlastně téměř všechno. Letos jsme viděli, že tři prohry jsou sice málo, ale je to “až” druhé místo nakonec… Stejně je v cestě ještě baráž. Na postup by byla potřeba vyrovnanost po celou sezónu a v zápasech hrát naplno už každou první třetinu. Udržet i kvalitu a účast na tréninku až do konce sezóny, aby postupně neklesala kvalita hry. Nejspíš by to chtělo i jednu dvě posily, abychom dokázali eliminovat klíčové hráčky soupeře s větší jistotou než jenom týmovým pojetím a bojovností. A s teoretickým posunem do první ligy bychom se zase možná dostali do problémů, jak dostat do zápasů celý tým, takže bychom možná pak hráli soutěže dvě – 1.ligu pro jádro týmu a přáteláky pro celý tým, čímž se zase dostáváme do oblasti financí, takže je otázka jestli do té první ligy máme nějak spěchat a pak tam zbytečně prohrávat. Zase čistě můj osobní názor asi je, že bych zatím ještě volil spíš vyhrávat druhou ligu a k tomu organizovat další zápasy, kde se potkáme se silnějšími týmy nebo týmy z Moravy.

Co máte s týmem v plánu teď po sezóně? Kdy se chystáte na letní přípravu?

MC: Sezóna ještě nekončí, nějaké zápasy a turnaje ještě snad budou. Pak nejspíš plynule přejdeme na dobrovolnou část přípravy, nějaké výzvy a naplno zase začneme soustředěním. Moc novinek asi chystat nebudeme, spíš se pokusíme, aby si všechny novinky z minula sedly a zažily se. Pokusíme se asi prostě znovu najít nějaké způsoby, jak do hodiny tréninku dostat zrychlení bruslení, abychom dohnali Forejtovou, zlepšení střelby, abychom ze 40 střel dali 5 gólů místo 2, trochu tvrdosti aby měli soupeři respekt, taktiku, abychom si automaticky lépe obsazovali prostor na ledě a nenechávali ho soupeři, přesilovky, oslabení, a aby nás to hlavně všechno na konci pořád ještě bavilo…

VV: Vloni jsme nastavili určitý režim suchých tréninků, kdy kombinujeme kondiční přípravu se střeleckou, v tom budeme letos pokračovat. No a na soustředění v Sedlčanech to doladíme.

MC: Závěrem bych ješte připomenul, že spousta zajímavostí a úspěchů se udála i mimo led a to je taky velké pozitivum sezóny – voňavé dresíky, vlastní pivo, týmové oblečení, články v novinách, sbírka, odznaky… A ještě možná bude tancovačka.